Popis hry, šifry

Úvodní řada, šifry, nápovědy

Krtčí norou 6, jejímž autorem je kolektiv autorů Krtčí norou, podléhá Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně 3.0 Česko. Šifry smíte kopírovat, distribuovat, pozměňovat, doplňovat, využívat celé nebo částečně v jiných dílech a to pouze k nekomerčním účelům. Prosíme, uveďte, že původní nápad pochází z KN 6 (chcete-li nám udělat radost, můžete nám o tom napsat).

Odkazy na stránky jednotlivých šifer naleznete v rozbaleném menu v levém panelu.

Organizátorská reportáž

Přípravy

Na konci listopadu minulého roku jsme se poprvé sešli. Stanovili jsme termín, rozhodli se připravit lepší Noru než loni, snědli celý stůl plný jídla a začali vymýšlet šifry. V zásadě jsme chtěli hru připravit podobným způsobem jako loni, se startem v Brně a cílem v nějakém větším objektu, jako byla loni sokolovna v Bílovicích.

Během následujících schůzek až do začátku března jsme vymysleli většinu šifer, které nakonec šly do hry (a nějaké navíc, které zůstaly pro příští generace). Úvodní řadu jsme recyklovali z loňského nápadu, který nám přišel natolik dobrý, že by byla škoda jej zahodit.

Na začátku roku jsme se také poprvé vydali do terénu. Vycházeli jsme ještě vždy z Útěchova a pokračovali směrem k Adamovu. Od Jirky Kaliny, který v Adamově bydlí, jsme se dozvěděli, že uprostřed Adamova je sportovní hala, kde se dají dohodnout výhodné podmínky na pronájem, a tak jsme získali cílové místo. Během několika dalších výletů jsme si udělali přehled o okolí Adamova po obou březích Svitavy a nakonec se rozhodli vést trasu okolo tří jeskyní, několika památníků a dalších atrakcí. Bohužel se většina trasy nacházela na území Moravského krasu, což přineslo mnohá omezení nám i účastníkům. Věříme ale, že to stálo za pohledy na nejzajímavější místa v oblasti.

Poté proběhlo několik testů, prvními pokusnými králíky byly Pralinky zvlášť, po nich Černý racek, Unaveni sluncem, Sven, Set a kamarádi a nakonec Tom s Martinou Hanžlovými. Nejhůř z testů vyšla kostka, každý tým na řešení přišel jinak a ne úplně tak, jak jsme chtěli (o tom dál) a hned po ní sudoku z 10V. Čekali jsme tedy, že tyto dvě šifry budou největšími síty hry.

Výsledkem testů mimo jiné také bylo, že hodně stanovišť se dá uhodnout. Při omezení míst, kudy se dalo chodit, se není čemu divit. Museli jsme proto sáhnout ke drastickým opatřením a to kontrolám výsledků na mnoha místech. Jsme si vědomi toho, že týmům to vadí, ale bohužel se stále občas najde někdo, kdo se herní systém snaží obejít. Ale sami kontroly rádi nemáme a poctivým hráčům se za to omlouváme.

Těsně před hrou

Dvěma artefaktovými šiframi jsme si na sebe upletli pěkný bič. Chtěli jsme to mít rychle z krku a tak jsme plastelínový lid vyráběli ještě v parných letních dnech a pak jsme doufali, že se do hry neslepí a nerozteče. Rovněž na zrcadlové kostky ze šesté šifry padlo několik schůzek, přičemž poslední byla den před hrou, kdy jsme zjistili, že se část kostek rozlepila. A samozřejmě obvyklá rutina: vytisknout a nařezat šifry, zabalit nápovědy, zalaminovat šifrovací pomůcky a nakonec všechno zabalit do tašek pro jednotlivá stanoviště.

Protože jsme nechtěli nechat stanoviště nehlídaná, museli jsme ke každému sehnat pomocníka. Všem kamarádům, příbuzným a dalším, kteří se k tomu upsali nebo jen nabídli pomoc, děkujeme, seznam je v sekci poděkování.

Posledními přípravami bylo dodělání harmonogramu hry, výroba nástěnky ze šifer, příprava jejich zveřejnění. Ještě jsme také museli dotisknout některé pokyny pro hlídače a nálepky se zkušebním slovem na závěrečný úkol. V pátek jsme všechno pobalili a částečně odvezli do Adamova. Ondra zajistil výčep a sudy s kofolou a pivem. O půl desáté vítáme první týmy na přespání před hrou a říkáme si, jestli jim dojde, že cíl je ve stejné hale. Ráno jsme se sbalili, rozdali si igelitky a jídlo na rozhlednu a vyrazili na start a nádraží.

Šifry ve hře

Na nádraží proběhla nultá šifra na téma „poznej organizátora od železničáře“. Na půl devátou se chystal začátek výluky na trati a tak se stanice hemžila lidmi v oranžových reflexních vestách.

Úvodní řadu jsme měli připravenou již z loňska, během testů se změnila jen málo. Obrázek „TEN“ byl nahrazen kresbou známých anglických dveří, několikrát byly překresleny špalíky a řada rozdělena do jednotlivých slov. Řada splnila svůj úkol a týmy odcházely postupně. Na poslední obrázku zůstaly většinou týmy ze Slovenska, což jsme trochu čekali (dokonce jsme se poptali slovenských známých na jejich verzi), ale řadu jsme nechtěli kvůli tomu vyhodit, pročež jsme do posledních informací přidali poznámku o tom, že některé šifry mohou být jazykově závislé.

Na druhé šifře byl nával obzvláště ke konci zavírací doby, kdy na startu byly obrázky „čert vyletěl" a dále "bez klobouku bos“. Dokreslování geometrických útvarů nemělo týmy příliš zdržet, ale nakonec se ukázalo být o něco těžším, než jsme zamýšleli, čemuž nasvědčovaly i testy.

Zato na plastelíně bylo co dělat stále. Ačkoliv jsme na ni vyhradili až tři pomocníky, stíhalo se jen tak tak. Chtěli jsme, aby si týmy odpočinuly od papírových zadání, zamyslely se nad tvárnějšími materiály a hlavně aby si „hrály“. Původní verze, kde byly barvy úplně promíchány, se ukázala téměř neřešitelná, protože jednobarevní plastelíňáci dostatečně nenaváděli k uvažování o barvách. Logická úloha neměla být příliš těžká a základní prvky řešení intuitivní. Také jsme chtěli, abyste se museli aspoň trochu zamyslet nad zajímavými vlastnostmi, proto jsme nepopsali všechno úplně do podrobna (chtěli jsme primárně šifru, ne logickou úlohu).

Šifra číslo 4 — krtiny — byla první, kde se mělo pole pořádně rozvrstvit. V jeskyni Nad Švýcárnou účastníci dostali boční pohled na řádění jednoho z krtků. Vzniklé braillovo písmo s tajenkou JESKYNE V OVARIU posílalo týmy do (oproti předchozím přesunům vzdálenější) jeskyně Ve Vaječníku. Někteří zprávu ovšem interpretovali jako OVAR -> ZABIJAČKA -> jeskyně Na Vepřku, která od té správné nebyla až tak daleko a většinou dobloudily ke správnému místu. Tato šifra byla první, na které se masově braly záchrany většinou kvůli stihnutí zavíračky následujícího místa.

Stejně jako předchozí zadání se i šifra 5 do hry dostala v téměř nezměněné podobě. Jediné, co jsme ladili do každého testu, byl symbol mezi dvěma sloupci. Výstižný ale komplikovaný původní znak nikdo nepochopil a tak jsme se uchýlili ke známému štětečku „kopírovat formát“ z textových editorů. Ten byl již při posledním testu správně odhalen a tak jsme se jej nebáli. Ve výsledku jsme byli nuceni použít nespisovný výraz, protože způsob vytváření tajenky byl velmi omezený.

Následovalo rozdělovací stanoviště mezi Výzvou a Pohodou. Opět jsme na startu rozdávali hrací kostky a opět se použily zde. Všechny týmy, které kostku vyluštily, si opravdu zasloužily projít do Výzvy, protože šifra byla těžká. Kostka prošla dlouhým vývojem. Původně jsme chtěli využít toho, že se vyrábí falešné kostky a do obálky přidávat jednu takovou. Ale po zpracování statistiky hodů kostkou jsme došli k závěru, že 6 padá jen o málo častěji (dejme tomu ve 30 % případů místo 16 %). Hod falešnou kostkou měl určovat začátek čtení tajenky. Potom jsme kostku chtěli vyrábět již rovnou falešnou, ale nakonec nám přišlo lepší se zátěže úplně zbavit.
Princip odrazů od zrcadla se využíval i v první verzi, jenom dírka přibyla až v předposlední. A v poslední se trochu nešťastně přesunula doprostřed jedné stěny. Rázem z ní totiž mohla být jednička na kostce. Na tuto chybu nás ale testeři zpětně upozornili až když byly kostky připraveny na slepení. Udělali jsme ještě jednu zkoušku a zjistili jsme, že někomu naopak může pomoci, protože čtyřka sedí i na správném namapování sítě kostek. Bohužel se zdá, že některým to nejen nepomohlo, ale zbytečně je to zdržovalo, což nás mrzí.
Namapování kostky ideálním postupem — přes jednoznačnou pětku (jak zamýšlel autor i poslední testeři) — bylo v poslední verzi mnohem těžší než jsme zamýšleli — vyhodnotit „OVEMJDIADÍ“ jako smysluplný úsek je velmi nepříjemné. Snad jsme proto měli ponechat šestku ve snazším vodorovném otočení jak tomu bylo v prvních dvou testech.
Na stanovišti 7V byla vypečená kontrola správnosti řešení šifry 6V, protože jsme nechtěli, aby se do Výzvy dostal někdo, kdo nepochopí stěžejní krok k vyluštění kostky.

Šifra 6 vedoucí do Pohody nikoho příliš zdržet neměla. A ani nezdržela, to mělo spíše udělat posunutí otevření stanoviště 7P, nechtěli jsme, aby týmy přišly do cíle moc brzo, protože do půl páté tam probíhal florbalový turnaj. U této šifry je zajímavé, že verze ve hře byla snad prvním exemplářem, ve kterém nebyly chyby, ačkoliv princip zůstal od začátku stejný.

Zadání šifer 7V a 8P byla principielně stejná. Původní verzi, kde se řadilo vždy z neutrálu vystřídalo postupné přeřazování mezi sousedními rychlostními stupni. Toto mimo jiné téměř eliminovalo možnost řešení haluzně–frekvenční analýzou, pouze náhodou byla občas nějaká kombinace šipek přesně stejná. Trochu jsme se obávali, jestli někomu nebude vadit, že se tak nedá zakódovat celá abeceda, ale doteď si na to nikdo nestěžoval. Do Výzvy se nám podařilo najít vhodné místo, kam šifra bude ukazovat, v Pohodě jsme problém vyřešili pomocí převodní tabulky. Šifra neměla nikoho zdržet dlouho, zvlášť ve Výzvě po těžké 6V.

Na šifře 8V bylo pro změnu zadání stejné jako v 7P. Vtipná slohovka také nebyla nejtěžším prvkem hry. Abychom se vyhnuli obviněním z nadržování googličům, rozhodli jsme se vydávat šifrovací pomůcky Chlýftýmu. K této příležitosti jsme („nenápadně“ — ještě před Svíčkami) aktualizovali vzhled tabulky a přidali nové informace na zadní stranu. Jednou z přidaných věcí byla Mendělejevova periodická soustava prvků. Ve Výzvě její poznání a přiřazení nedělalo problémy, týmy si pouze musely povzpomínat, jak jsou vlastně rozmístěny A a B skupiny. Pro pobavení jeden citát ze 7P:

Tým: (přichází si vybrat zadání) To do pěti minut máme vyřešený!
Org: (vydává zadání)
Tým: To do pěti minut ani nepřečtem...

U Tetřevího pramene jsme vydávali nejmladší šifru hry, která vznikla teprve měsíc před Norou. Chtěli jsme, aby se dala vyřešit jak dobrým nápadem nebo obecnou znalostí (v některých internetových diskusích se příspěvky čtou právě odspoda nahoru, shodou okolností jsou to právě i diskuse o šifrovacích hrách) nebo analýzou textu (hlavně logické rozpory, sekundárně pak zabudovaná nápověda). Testy ukázaly, že se dá k výsledku dojít oběma cestami a v terénu to dopadlo stejně.

Nejtěžší šifra hry se nacházela na Novém hradě, do šesti hodin bylo k dispozici občerstvení v hradní hospodě. Šifra původně začínala jako rozměrnější skládanka se čtverci 9 x 9, ale druhý krok s luštěním sudoku ještě neobsahovala. Nutným krokem se pak stalo spočítání počtu teček na jednotlivých písmenech, což nás donutilo zadání zmenšit a nápovědou připomenout, že existují i varianty sudoku jiné než 9 x 9. Očekávali jsme, že šifru vyluští jen ty nejlepší týmy a tak se i stalo. Na sudoku se nejen hromadně vybírala prozrazení řešení, ale také se houfně propadalo do Pohody.

Na stanovištích Výzvy jste se mohli setkat s nabídkou propadu do Pohody. Čekali jsme, že týmy budou do Pohody odcházet buď po neúspěšném zápolení s kostkou, nebo pokud nevyluští právě vrstvové sudoku. Šifra byla možná až příliš obtížná, asi jsme měli výjimečnou nápovědu upravit přímo jako sudoku 6 x 6, snad by to pomohlo několika týmům navíc.

Předposlední úkol byl menší kompenzací za loňskou C4 na nekonečno, kvůli němu jsme do otázek při registraci zařadili i jednu týkající se této loňské šifry. Většina týmů si s ním podle očekávání hravě poradila. Horší to už bylo na navazující kontrole, kdy jich velká část zjistila, že kostel není kaple a musely se zamyslet ještě jednou.

Šifra číslo třináct byla v pořadí dvanáctá. Proč? Chtěli jsme na domeček využít co nejmíň barev a tak jsme potřebovali, aby z čísla šifry byla většina segmentů jednoznačně identifikovatelná. To splňovalo pouze číslo třináct. A nechtěli jsme vymýšlet nějakou slabou šifru na výplň, protože hra již takto byla dost obtížná a protahování by nebylo dobré. Domeček se ale ukázal být těžší, než jsme čekali, zřejmě to bylo jeho umístěním a pozdní dobou, kdy tam většina týmů dorazila. Během testů se několikrát předělávaly zbytečné komentáře postaviček, aby nemátly a pokud možno poradily. Doufali jsme, že na frázi „domeček jako malovanej“ musí zabrat téměř každý. Přesto nejedna nápověda nezůstala neotevřená.

Cílový úkol měl být už jenom zábavná formalita pro většinu týmů. Bohužel jsme dostatečně neodhadli dobu, kterou týmy budou na přípravu potřebovat. Podle výsledků testů jsme si mysleli, že to budou mít do půlhodiny hotovo nejhůře na druhý pokus. Jako testovací slovo jsme rozdávali hned nejtěžší: VLAS. Chtěli jsme ním týmy připravit na věci, které je můžou při luštění potkat, tj. nejednoznačnost smysluplného slova, nejednoznačnost některých písmen při pouhém scrabblení (VLAS, HLAS, KLAS, CVAL, VLAK...), nejednoznačnost při řazení podle abecedy ale museli odhalit sami. Byla to tato: KANEC, SOPKA, PRASE. Na prvním narazily ty týmy, které neměly zajištěnou kontrolu podle abecedy a nejčastěni skládali RACEK nebo ty, co si nepalatovaly pravidla a hádaly NÁCEK (většinou to bylo tak, že první hráč s písmenem N si myslel, že je R a ostatní se nechali zmanipulovat, aby tipnuli špatnou možnost s diakritikou). Obtížnost slova s rostoucím počtem pokusů klesala. Další věcí, kterou jsme před hrou neodhalili, byl emocionální dopad úkolu na týmy. Testeři jej projeli jenom jako formalitu, ale naostro, ačkoliv jsme se výběrem slov snažili, aby o nic nešlo a 4 body získal každý, tekly nervy. O to lepší pocit měly týmy, kterým se splnění úkolu podařilo a mohly si konečně vydechnout. Věřte, že prudké gestikulace při vymýšlení strategií, radostné poplácávání po zádech, vášnivé hádky a konečnou úlevu jsme prožívali s vámi. Myslíme si, že za to mohlo testovací slovo, které bylo opravdu těžké a týmy mnohdy zjistily, že jejich strategie je nanic a musely začít odznova a další pokus již byl naostro. Ve světle tohoto faktu je nakonec možná i lepší, že žádný globální časový limit kromě konce hry nebyl.

Trasa hry


Zobrazit místo Krtčí norou 6 na větší mapě

Organizátoři během hry

V pátek večer jsme do cíle dovezli většinu materiálu, kola, výčep a tři přespávající organizátory. Správci haly jsme ještě pomohli roznést mantinely na sobotní florbalový turnaj a to už se začaly trousit týmy, na přespání se jich nahlásilo pět. Ráno jsme je po sedmé pobudili a vyexpedovali z haly na start.

Mezitím dojela většina potřebných startovních organizátorů, Vítek s hlídači první části trasy odešli na start, stejně tak Markéta s paní Novotnou, které tam spustily registraci. Tom, Pája, Ondra a Aleš čekali u nádraží na týmy z vlaku od Brna. Naštěstí ho stihli všichni a třísethlavý zástup se vydal nejobtížnějším úsekem první části hry na start. Ondra odjel pro guláš. Od Prahy přijela jenom hrstka opozdilců. To už se ale na startu začala vyvěšovat úvodní řada. Týmy se postupně popadaly za hlavy, vybuchovaly smíchy a odbíhaly k pomníku umučených lesníků, kde na ně už čekali Honza se Zuzkou. Na trojce jsou první Lamy na Varanech. Až do 4. šifry se první týmy držely odhadnutého kyborgského času a tak jsme doufali, že je konečně něco zpomalí. Pro někoho to bylo luštění krtin, pro někoho oprášení znalostí z biologie a vzpomínání na to, co je ovarium.

Dál hra probíhala podle očekávání, Vítek se potkal s Markétou a paní Novotnou na šestce. Přichází informace, že na pětku dorazil tým Tučňák s tučňákem, říkáme si „mladí valí“. Vítkův stavěcí tým odešel umístit zbylé hlídače do Pohody. Chvíli poseděli na 7V a kontrolovali výsledky kostky, přičemž nás potěšilo, že téměř všechny příchozí týmy kostku vyřešily bez scrabblení a hledání v mapě. První dva příchozí týmy zde byly naopak z opačného konce škály věkových průměrů: Tykadla a Borci v uvozovkách — ani zkušení se nedají zahanbit.

V cíli se rozdávaly telefonické záchrany a chystala trasa Výzvy. Aleš s pomocníky vyrazili na 8V, jeho rodiče tam zůstali, šnEka nechal u studánky a Růžmena na Novém hradě, kde jsme měli dohodnuté mírné prodloužení otvírací doby (víc to bohužel nešlo), aby týmy kysnoucí na sudoku byly aspoň v příjemném prostředí s občerstvením. Na jedenáctku dorazil Tom Hanžl z hlídání nápovědy na rozhledně. Ve Výzvě jsme měli nad týmy dostatečný náskok, první tým došel na devítku, když už se na 11V hlídalo.

Při roznosu jsme zjistili, že chybí nápovědy na hradě pro propadovou šifru 9P, což vyřešili Tom s Jirkou bleskovým výjezdem z cíle.

Zhruba hodinu předtím už první týmy čekaly na umístění 7P. Nechtěli jsme, aby Pohodou první prošli moc rychle a tak jsme stanovili dolní časový limit pro vstup do Pohody. Kvůli omezení v cíli jsme zatím měli vyhrazený jen omezený prostor v přízemí haly, kam bychom nikoho nechtěli pustit.

Na Novém hradě se nejdříve objevily týmy Ústřední topení a Que Frio. Zdálo se, že asi vyhraje někdo z námi tipovaných týmů. Zamíchat pořadím však ještě měla nejtěžší šifra hry.

Největší záchranou pro předčasný vstup do cíle byla ale šifra 13, kde po výletu na rozhlednu hlídal Johnny. Odpoledne jej vystřídaly Markéta s Lídou, které kontrolovaly výsledek předchozích „záchodů“. Týmy si nakonec uvědomily, jaký je rozdíl mezi kostelem a kaplí a na druhý pokus odpovídaly správně.

Po skončení turnaje Michal a ostatní v cíli přeskládali mantinely, nachystali hospodu, přemístili centrálu (Kamila a Pája R.) ke dveřím, zapnuli projektor a vyvěsili nástěnku. První týmy se začaly připravovat na závěrečný úkol. Museli jsme na nich proškolit všechny rozhodčí a tak měli trochu větší publikum. Prvním týmem, který dokončil hru, byli Účastníci zájezdu. Kdo ale projde Výzvou? A bude mít někdo plný počet bodů?
Ze začátku jsme mohli plýtvat kapacitami na skákání na tanečních podložkách a dalších příjemných aktivitách, ale ke konci už bylo při kontrolování úkolu zaměstnáno nejméně deset organizátorů z cíle. Omlouváme se za veškeré zmatky při tom nastalé, snažili jsme se je co nejlépe vyřešit, a doufáme, že vám nezkazily dojem z aktivity.
Aleš nenápadně zjišťoval, kdo z příchozích favoritů má šanci na vítězství. Ulevilo se nám s každým stobodovým týmem — při velké úmrtnosti na vrstvovém sudoku jsme se obávali, že hra bude až příliš obtížná.

Jak týmy postupně ukončovaly hru, plnila se hospoda, jedl guláš a točilo pivo s kofolou. Navnaděni početným seznamem přespávajících jsme všeho objednali opravdu hodně, ale bohužel jsme týmy asi málo vyhladověli a tak nám toho také hodně zbylo, ačkoliv jsme se oproti loňsku snažili snížit ceny. Takže u Tomšů, Novotných a Růžičků mají nějakou dobu co jíst a pít.

Týmy v cíli měly dostatek prostoru pro vyžití. Těm, kteří ještě nebyli dostatečně unavení, jsme nabídli skákání na tanečních podložkách (nezapomeňte navštívit obchod orga Ondry a koupit někomu zdravý a zábavný dárek k Vánocům). Unavenějším posloužily čajovna, jídlo, nebo koutek zpěvu doprovázeného hudebními nástroji (za což děkujeme kytaristům a zpěvákům).

Po 22.30 jsme se snažili udělat prezentaci řešení šifer, ale bohužel nám ozvučení nefungovalo natolik, že nebylo slyšet skoro nic. Prezentovaná řešení najdete pod odkazy rozbalenými v levém menu. Se špatnou akustikou jsme se potýkali i při vyhlašování výsledků. První tři týmy si rozebrali ceny — zbylou plastelínu z šifry 3, šátky, trička a první měli na výběr mezi skvělou skákací podložkou nebo vymakanou deskovou hrou Space Alert a vybrali si podložku. Potěšilo nás, že všechny stobodové týmy se rozhodly zůstat až do konce a tak si vyslechly zasloužený potlesk přítomných v hale.

V cíli pak pozdě do noci vládla příjemná atmosféra, přespávající využívali jak námi připravené atrakce, tak si částečně i poradili sami se zpěvem, diskusemi a v neposlední řadě odpočinkem.

Těšíme se na vaše zážitky ze hry v účastnických reportážích a doufáme, že se uvidíme na nějaké další šifrovačce. Děkujeme všem obětavým testerům, konzultantům a pomocníkům — bez vás bychom hru nemohli uspořádat.

Vaši organizátoři.